Zejména pro sluchově postižené jsou určeny skryté titulky, které se přenášejí u vybraných pořadů s televizním signálem a vysílají na určené "průhledné" stránce teletextu.

Měsíčník sluchově postižených Gong vedl rozhovor s překladateli, kteří tyto titulky vytvářejí pro český televizní trh.

PhDr. Dagmar Čápová: "U zahraničních hraných filmů jsou největší potíže s pravopisem vlastních jmen. Nejde ani tak o jména jednajících postav (bývají uvedena na konci filmu), ale o třetí osoby, o nichž je řeč, názvy ulic, podniků, lodí, hospod, vesniček, které nejsou na mapě, a podobných drobností, které divák ani moc nevnímá, ale titulkářům ztrpčují život."

RNDr. Raimund Koplík: "Při psaní i dalším zpracování titulků musím být velice soustředěný. Film si pouštím jen po malých kouscích a průběžně pak zapíšu několik slov. V rozsahu přibližně jedné věty. Pak film zastavím, vrátím tentýž kousek pro kontrolu zpět, opravím co je třeba a začnu psát další kousek. (...) Ve skutečnosti zdaleka nejde jenom o "přepsání řečeného". Když se ukázalo jako rozumné psát pokud možno úplně všechno, byl by možná vhodnější termín "psaný dabing". (...) Pekelně soustředit se musím zejména tehdy, když je ve filmu změť různých hlasů nebo nezřetelná mluva. Někdy mě rozptyluje obraz filmu. To pak zavřu oči a několikrát soustředěně naslouchám se sluchátky na uších."

Z časového hlediska zabere otitulkování 10 minut děje odhadem okolo hodiny.