by České i slovenské právní předpisy stanovují povinnost opatřit produkty prodávané na tuzemském trhu informacemi pro spotřebitele v příslušném jazyce země. Existuje tedy reálná povinnost překladu požadovaných textů u dováženého zboží. Podmínkou je jejich srozumitelnost, tedy jinými slovy dobrý překlad.
Česká republika: spotřebitelský zákon
V zákoně č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele jsou taxativně jmenovány informace k produktům, se kterými musí být spotřebitel srozumitelně seznámen:
V přiloženém písemném návodu (§ 9):
- vlastnosti prodávaných výrobků
- způsob použití a údržba
- nebezpečí a rizika v souvislosti s nesprávným použitím a nesprávnou údržbou
Viditelně na výrobku (§ 10):
- Identifikační údaje k produktu a jeho použití
- složení materiálu (textil, obuv)
- minimální trvanlivost (potraviny)
Tyto údaje musejí být podle § 11 „v českém jazyce. České údaje u potravin musí odpovídat zvláštnímu zákonu (= zákon č. 110/1992 Sb., o potravinách).“
Slovenská republika: jazykový zákon
Všeobecnou základní normou pro používání jazyka tvoří zákon č. 270/1995 Z. z. o státním jazyce Slovenské republiky. V § 8, odst. 1 se uvádí:
„V záujme ochrany spotrebiteľa je používanie štátneho jazyka (= slovenština) povinné pri označovaní obsahu domáceho či dovážaného tovaru, v návodoch na používanie výrobkov, najmä potravín a liečiv, v podmienkach záruky a v iných informáciách pre spotrebiteľa.“
