by Švýcarský magazín pro mládež Tink uveřejnil interview s Yve Delaquis, diplomovanou konferenční tlumočnicí a překladatelkou s 20letou profesní zkušeností. Z rozhovoru:
O prestiži povolání: „Dříve (…) se respektovala (…) schopnost velmi rychle předávat mluvené slovo. (…) Dnes jsou ale tlumočníci nezřídka vnímáni jako nutné zlo.“
O řečnících: „Už nějakou dobu je hlavní problém v tom, že řečníkům stále hůře rozumíme, protože jsou nuceni se vyjadřovat v cizím jazyce, především rádoby anglicky. Pak se stává, že všichni konferenční tlumočníci (…) řeknou: ‚Je nám líto, nerozumíme tomu, co referent říká, sledujte jej v originálním znění.‘ (…) Problematické je to (…) se špatnými řečníky, kteří monotónně odříkají 40 stránek ve špičkovém tempu. (…) V takových případech informujeme účastníky, že vypínáme mikrofony. (…) Řečníci (…) nestrukturují a neformulují (…) své myšlenky často správně. (…) My lingvisté jsme tak odkázáni na dekódování špatně napsaného a mluveného.“
O vlastním názoru, který je v rozporu s tlumočeným slovem: „V tom okamžiku nejsem sama sebou, nýbrž hlasem řečníka.“
O tlumočení nadávek: „Výraz těla řečníka je velmi důležitý. (…) Nemusí se tlumočit každé slovo.“
O budoucnosti: „Dokud se účastníci a referenti nebrání proti tomu, že se stále častěji jedná v polovičatém jazyce, situace se sotva změní.“
