Z rozhovoru s tlumočnicí na summitu G8

Rakouský deník Kleine Zeitung přinesl před nastávajícím summitem G8 v německém Heiligendammu rozhovor s jedním z neviditelných účastníků, tlumočnicí Heike Lamberger-Felber, která tlumoční v Evropském parlamentu ze španělštiny, angličtiny a francouzštiny.

O práci v tlumočnické kabině Evropského parlamentu: „Z každé kabiny přichází vždy jen jeden jazyk. (…) V kabině sedí tři lidé. Přijde-li jazyk, kterému v kabině nikdo nerozumí (…), musíme sledovat, kdo z něj tlumočí do jazyka, kterému rozumíme. Na toho se pak zavěsím. (…) Déle než 30 minut v kuse v Evropském parlamentu netlumočíme. Poté máme přestávku, slova se ujímá partner v kabině.“


O emocích řečníků a tlumočníků: „Samozřejmě musí člověk sledovat i emoce, ale je to hodně háklivá věc. Nejlepší je, když zůstaneme trošku v distanci od emocí, ať už je řečník příšerně vyděšený nebo přemrštěně nadšený. Ze sluchátek musí přijít text, který se hodí k obrazu. Je-li člověk vidět, patří k tomu i jazyk těla. Těžké je to, že jsou to emoce druhého a ne mé vlastní.“

Když tlumočník něčemu nerozuměl: „Oficiální odpověď zní: to se nestává. Ale samozřejmě se to stane. Pak mohu stisknout kašlátko a zeptat se kolegyně. Když to neví, podíváme se do počítače nebo slovníku. V nejhorším případě je možné se jen omluvit.“

Zrady tlumočení: „Nejhorší jsou lidé, kteří nehovoří svou mateřštinou. Nevidí, o kolik chuději se obsahově vyjadřují.“