by V roce 1964 vedl anglický lékař polského původu soudní spor pro pomluvu za zmínku o svém jméně v knize amerického spisovatele Leona Urise v souvislosti se sadistickými pokusy v koncentračním táboře Osvětimi. Šokující výpovědi svědků potvrzují lékařovu temnou minulost. Porota přesto nakonec rozhodne ve prospěch žalobce, přizná mu však nárok na náhradu škody ve výši pouhé půlpenny – v té době britské mince nejnižší hodnoty – a uloží mu za povinnost nést náklady řízení.
„Půlpenny“, kniha, která celý proces dokumentuje, popisuje v mnoha detailech mj. práci tlumočníků při soudním přelíčení.
„Zvláštnost procesu spočívala v tom, že kromě čtyř nezávislých odborných znalců nemluvil žádný svědek anglicky jako svou mateřštinou. (…) Všichni ostatní (…) vypovídali prostřednictvím tlumočníků.
(…) Svědkyně se rozhodla vypovídat ve své mateřštině (která byla zprvu považována za řečtinu), ale tlumočník uvázl hned při první odpovědi; řekl soudu, že jazyku svědkyně nerozumí, protože to není řečtina (byla to judeo-španělština), a vzdal se. Situaci zachránil amatérský tlumočník – manžel této ženy (…). Složil tlumočnickou přísahu, byl soudem poučen, že nemá shrnovat obsah svědecké výpovědi, nýbrž překládat slova přímo, jak byla řečena, podle anglických pravidel soudního tlumočení; splnil svůj nečekaný úkol skvěle; jen v jedné maličkosti uklouzl, když na otázku „Kdy jste uzavřela sňatek?“, která byla jeho prostřednictvím adresována jeho ženě, odpověděl sám oznámením data, aniž otázku přetlumočil manželce.“
