Vlámština v severní Francii

Severovýchodní výběžek Francie o velikosti 1 600 km² mezi městy Dunkerque a Bailleul, Severním mořem a řekou Leie, nazývaný Westhoek français (Francouzský západní kout), patřil do uzavření Nijmegenského míru v roce 1678 k Flandrům. Obraz krajiny s větrnými mlýny, 23 zvonicemi i stánky s hranolkama se příliš neliší od sousední Belgie.

Nizozemské jazykové území ve Francii
Nizozemské jazykové území ve Francii (Nord-Pas-de-Calais): žlutě – germánské jazykové území 7.–8. stol., oranžově – stav 1874, červeně – stav 1972

Zde je domov přibližně 80 tis. bilingvních mluvčích francouzské vlámštiny, staré varianty západovlámského nářečí nizozemského jazyka, částečně se slovní zásobou středověké nizozemštiny a pod silným francouzským vlivem. Svůj jazyk si zachovali až do dob rozhlasu a televize, i přes snahy státu o rozšíření francouzštiny: od roku 1853 byla na školách zavedena francouzština jako jediný vyučovací jazyk a v roce 1880 bylo používání nizozemštiny zcela zakázáno. Silný vliv na jejím udržení měl zřejmě klérus, který byl v opozici proti sekulárnímu francouzskému státu. Po druhé světové válce ovšem začala francouzská vlámština upadat.

Ukázka pravopisu francouzské vlámštiny
(v závorce standardní pravopis)
Leerboek van de vlaemsche taele diet gebruukt is in ‚t noorden van Vranrycke
(Leerboek van de Vlaamse taal die gebruikt wordt in het noorden van Frankrijk)

 

Vlaemsch, jak se francouzská vlámština také někdy nazývá, kterou dnes aktivně hovoří převážně již jen starší lidé, má dialektální a venkovský charakter. Díky státní hranici byla po staletí izolována od zbývajícího nizozemsky hovořícího území, je proto jen málo ovlivněna standardní nizozemštinou a používá archaický pravopis.

Lobbistům se podařilo prosadit pro francouzskou vlámštinu uznání statusu ohroženého kulturního dědictví, a již pět let se na některých nižších školách nabízí jako volitelný předmět v rozsahu jedné hodiny týdne.