Fakta o našich pracovních jazycích

Němčina – základní fakta o jazyce

Pojmy a označení

  • analytické formy – složené a opisné tvary (vyjadřování mluvnických kategorií členy a pomocnými slovesy)
  • austriacismus – rakouská lexikální varianta
  • dialekt – nářečí
  • diglosie – dvoujazyčnost
  • dolní němčina (Plattdeutsch, Niederdeutsch) – souhrnný pojem pro německé dialekty na severu Německa, které zůstaly nedotčeny 2. hláskovým posunem
  • fraktura (švabach) – varianta latinky, používaná v německy hovořících zemích až do r. 1941
  • helvetismus – švýcarská lexikální varianta v písemném jazyce
  • hláskový posun (druhý/hornoněmecký hláskový posun) – hláskové změny germánských dialektů v 5. až 8. stol., které vedly k vytvoření horní němčiny
  • horní němčina (Hochdeutsch) – 1) dnešní normovaná forma spisovného německého jazyka; 2) souhrn těch (jihoněmeckých a středoněmeckých) dialektů, které se v důsledku 2. hláskového posunu změnily, na rozdíl od dolní němčiny
  • jižní němčina (Oberdeutsch) – souhrnný pojem pro hornoněmecké jazykové území v jižním Německu, Rakousku a německém Švýcarsku
  • kurent – psaná forma fraktury
  • nářeční kontinuum – plynulý přechod mezi nářečími dvou jazyků
  • němčina – souhrnné označení západogermánského jazyka, vzniklého míšením a kompenzováním dialektů mezi Rýnem a Labem; v raném středověku ›lidový jazyk‹ (původní význam ›lid‹): jazyk lidu na rozdíl od latiny
  • Německé Švýcarsko (Deutschschweiz) – území Švýcarské konfederace, kde žije německy hovořící většina
  • ortografie – pravopis
  • spisovný jazyk (Schriftsprache) – ve Švýcarsku běžné označení psaného německého jazyka
  • švýcarská němčina (Schweizerdeutsch/Schwyzerdütsch) – souhrnné označení pro alemanské dialekty v německém Švýcarsku, mateřský jazyk německy hovořících Švýcarů
  • stará saština (Altsächsisch) – nejstarší forma dolní němčiny
  • střední němčina (Mitteldeutsch) – hornoněmecká dialektová skupina mezi jazykovým územím dolní a jižní němčiny

Jazykové území

  • Mateřský nebo druhý jazyk přibližně 100 mil. lidí na celém světě
  • Na nizozemštinu (horní franštinu), která také patří k německému dialektovému území, je třeba – přes nářeční kontinuum mezi německými a nizozemskými dialekty – kvůli rozdílnému historickému vývoji pohlížet izolovaně.

Evropa
(91,5 mil. rodilých mluvčích – druhý nejrozšířenější jazyk v Evropě)

  • Spolková republika Německo (80 mil. mluvčích) – úřední jazyk
  • Rakouská republika (7,9 mil. mluvčích) – národní úřední jazyk
  • Švýcarská konfederace (4,3 mil. mluvčích) – úřední jazyk vedle francouzštiny, italštiny a rétorománštiny
  • Lucemburské velkovévodství (270 tis. mluvčích) – úřední jazyk vedle lucemburštiny a francouzštiny
  • Lichtenštejnské knížectví (31 tis. mluvčích)
  • Belgické království (110 tis. mluvčích) – třetí jazyk země vedle nizozemštiny a francouzštiny, regionální úřední jazyk (pohraniční region Eupen-St. Vith)
  • Italská republika (260 tis. mluvčích) – regionální úřední jazyk v Jižním Tyrolsku (provincie Bolzano), menší jazykové ostrovy ve vnitrozemí
  • Francouzská republika (1,5 mil. mluvčích) – jazyk menšiny v Alsasku a Lotrinsku
  • Dánské království (25 tis. mluvčích) – region Severní Šlesvicko
  • Rumunsko (380 tis. mluvčích) – mj. jazykové ostrovy Banátských Švábů a Sedmihradských Sasů
  • Maďarská republika (200 tis. mluvčích) – jazykové ostrovy, mj. Dunajských Švábů
  • Polská republika (500 tis. mluvčích)
  • Svaz nezávislých států (1,9 mil.) – jazyk německé menšiny v jižním Rusku (Povolží), Kazachstánu

Zámoří
(vystěhovalecké země)

  • USA (200 tis. mluvčích) – zejména v Pensylvánii
  • Kanada (560 tis. mluvčích)
  • Brazílie (1,5 mil. mluvčích)
  • Argentina (400 tis. mluvčích)
  • Austrálie (135 tis. mluvčích)

Afrika

  • Namibie (25 tis. mluvčích) – třetí jazyk země vedle angličtiny a afrikánštiny, národní jazyk, do r. 1989 regionální úřední jazyk
  • Jižní Afrika (60 tis. mluvčích)

Vývoj jazyka

Vznik jazyka

  • do 8. stol. germánské dialekty na území pozdější Východofranské říše
  • 2. hláskový posun: vyčlenění (horní) němčiny z ostatních germánských jazyků a nářečí (souhláskové změny), jazyk Sasů (stará saština) se vyvíjí samostatně

Stará horní němčina (na severu stará saština)

  • časové období 8. stol.–1050 (S: 800–1150): raný a vrcholný středověk
  • klášterní kultura, vliv latiny jako oficiálního jazyka
  • velké množství různých jazykových forem
  • literární památky: aliterační básnictví, hrdinské eposy, křesťanská poezie (Merseburská pořekadla, Píseň o Hildebrandovi, Isidor, Ottfrid)
  • Stará saština: ojedinělé jazykové památky (Heliand)

Střední horní němčina (na severu střední dolní němčina)

  • časové období 1050–1350: pozdní středověk
  • východní kolonizace slovanských území východně od Sály a Labe
  • dvorská kultura, vliv francouzštiny
  • okolo 1300 používání němčiny v listinách
  • grafická forma: gotické písmo, nový grafémický systém
  • během vlády Štaufů relativně jednotný mluvený komunikační jazyk mezi šlechtou, s nářečními elementy
  • později regionální psané dialekty dvorských kanceláří
  • meziregionální jazyk vrchní vrstvy versus nářečí spodních vrstev
  • první historické dílo (světová kronika)
  • Píseň o Nibelunzích, rytířské básnictví (Hartmann von Aue, Walter von der Vogelweide)
  • střední dolní němčina: písemný jazyk s regionálními variantami, jazyk hanzy, vliv na skandinávské jazyky
  • začátky právnické literatury (Saské zrcadlo)

Raná nová horní němčina (na severu dolní němčina)

  • časové období 1350–1650: reformace a humanismus
  • rozmanité písemné dialekty, vycházející z dvorských kanceláří, sjednocovací tendence v důsledku hospodářského a kulturního rozmachu
  • okolo 1450 vynález knihtisku (Johannes Gutenberg)
  • od 1522 – vychází Lutherův překlad bible, formování německého jazyka na základě durynských a hornosaských (míšeňských) dialektů
  • od 15. stol. silné rozšíření slovníků
  • 16. stol. (až konec 18. stol.) – latina přibývá stále více na významu
  • písemný styk šlechty ve francouzštině
  • dolní němčina – v 15. stol. silné potlačení, ve městech v přibývající míře již jen jazyk spodní vrstvy

Nová horní němčina (na severu dolní němčina)

  • časové období od r. 1650: baroko, osvícenství, klasika, moderna
  • baroko: vznik samostatné literatury, tendence normování psaného jazyka – gramatici (Schottelius, Gottsched), péče o jazyk (jazykové společnosti), nabubřelý sloh, ustanovení grafické formy
  • osvícenství: psaní podstatných jmen velkými písmeny
  • klasika: vrchol jazykového vývoje (Goethe, Schiller)
  • moderna: normování (gramatika, pravopis), jazykový purismus
  • dolní němčina – se zánikem hanzy po 17. stol. již žádné písemnictví hodné zmínky, ještě do 19. stol. hovorový jazyk v městech

Současná němčina

  • 1898 – kodifikace pravidel výslovnosti (jevištní výslovnost)
  • 1901 – rozhodnutí o reformě pravopisu
  • 1941 – zrušení fraktury
  • 1998–2007 nová pravopisná pravidla vstupují v platnost
  • tendence: produktivní skládání slov, kratší délka vět, substantivizace, úbytek genitivu, analytické jazykové formy, vliv angličtiny

Němčina v Rakousku

  • 7,9 mil. hovořících
  • Rakousko leží v jihoněmecké jazykové oblasti; patří k bavorské dialektové skupině, nejzápadnější spolková země Vorarlbersko (315 tis. obyvatel) k alemanské
  • zčásti rozdíly ve slovní zásobě, výslovnosti, ortografii a tvoření slov oproti zbytku německého jazykového území
  • mluvený jazyk je nářečně zbarvený, plynulý přechod mezi spisovným jazykem a dialektem, hodně stylistických nuancí
  • spisovná němčina je jazykem veřejného života, v každodenní komunikaci se používá hovorový jazyk a dialekt
  • hodně regionálních variant, jednotný jazyk novin a správy
  • slovíčka francouzského, slovanského, maďarského původu ve slovní zásobě

Němčina ve Švýcarsku

  • 4,3 mil. hovořících (60 % obyvatelstva)
  • každodenním jazykem německých Švýcarů je nářečí (Schwyzerdütsch) – nejedná se o jednotný jazyk, množství regionálních alemanských subdialektů (do určité míry konzervace střední horní němčiny ze 13. stol.)
  • faktická diglosie: koexistence písemné němčiny, která se používá pouze při oficiálních příležitostech, a nářečí – komunikačního jazyka, kterým hovoří všechny sociální vrstvy
  • vliv románských jazyků, zejména francouzštiny: slovní zásoba, výslovnost
  • ortografie: ›ß‹ je od r. 1938 nahrazováno ›ss‹; slova francouzského původu se píší často v původní podobě
  • rozdíly oproti zbývajícímu německému jazykovému území zejména v tvoření slov a výslovnosti

sochorek.cz (němčina, nizozemština) – profesionální poskytovatel překladatelských služeb od roku 1995

Němčina
Současné německé jazykové území s vyznačenými hranicemi hlavních dialektových skupin dolní (N), střední (M) a jižní (O) němčiny. Šrafovaně dvojjazyčná území s dánštinou (jižní Dánsko), francouzštinou (východní Belgie a Francie), italštinou (severní Itálie) a lužickou srbštinou (u hranice s ČR a Polskem)