Nizozemština – základní fakta o jazyce

Jazykové území

• Mateřský nebo kulturní jazyk asi 25 mil. lidí na celém světě

Evropa

• Nizozemské království (16,4 mil. mluvčích) – úřední jazyk, první jazyk země vedle regionální fríštiny
• Belgické království: Vlámské společenství – oblasti Vlámsko a Brusel-hlavní město (souhrnem 4,6 mil. mluvčích – zhruba 60 % obyvatel země) – úřední jazyk Belgie vedle francouzštiny a němčiny
• severní Francie (80 tis. mluvčích) – departement Nord-Pas-de-Calais: vlámsky hovořící menšina

Zámoří

(asi 5 mil. mluvčích)

• Aruba (5,3 tis. mluvčích) – úřední jazyk
• Karibské Nizozemsko, Curaçao, Sint Maarten (4 tis. mluvčích) – úřední jazyk
• Surinam (200 tis. mluvčích) – úřední jazyk
• Indonéská republika – kulturní jazyk
• Kalimantan (Borneo) – indonéská část ostrova – kulturní jazyk
• Západní Irian (Nová Guinea) – indonéská část ostrova – kulturní jazyk

Afrika

– samostatný dceřiný jazyk afrikánština (viz níže):

• Jižní Afrika – nizozemština do r. 1984 de iure úřední jazyk
• Namibie

Vývoj jazyka

Vznik jazyka až po rozdělení území

• vznik z hornofranského nářečí (nářeční kontinuum mezi dialekty němčiny a nizozemštiny, viz Němčina – základní fakta)
• nejstarší jazykové památky: jména, některé glosy
• 12. stol. – fragmenty rukopisů
• básnický jazyk na základě limbursko-brabantských nářečí: Hendrik van Veldeke
• 1240 – první úřední dokumenty (Gent a okolí)
• 13. stol. – listiny (Flandry, Zeeland, Holandsko, Brabantsko, Utrecht)
• spisovný jazyk na základě flandersko-brabantských nářečí (= dietsch, duitsch, duytsch): Jacob Van Maerlant
• 14. stol. – zatlačení latiny na východě a severu
• tendence ke sjednocení jazyka, přesto velké územní rozdíly
• 15.–16. stol. kulturní těžiště v Brabantsku (jih)
• 1584 – první gramatika
• 16. stol. – rozdělení Nizozemí (1581), kulturní těžiště se přesouvá na sever (Holandsko)

17.–19. stol. – sever (dnes Nizozemsko):

• převládající protestantismus
• 17. stol. – »zlaté století« literatury (P. C. Hooft, Joost van den Vondel)
• mluvený jazyk horní vrstvy v Amsterodamu a Haagu jako jazykový vzor
• vznik jednotné jazykové normy na základě holandských nářečí (= holandština): Joost van den Vondel
• 1626–1637 – oficiální překlad bible Statenvertaling
• 18. stol. – užší vymezení jazykové normy
• 19. stol. – dalekosáhlé zatlačení nářečí

17.–19. stol. – jih (dnes Belgie – Vlámsko):

• převládající katolicismus
• kulturní zaostalost
• pofrancouzštění horní vrstvy
• mluvený jazyk jen jako nářečí
• 1815–1831 krátké znovusjednocení Nizozemí – základ pro Vlámské hnutí
• 1873 – prosazení nizozemštiny jako soudního jazyka
• od pozdního 19. stol. – Vlámsko je uzavřené jazykové území

Nizozemština ve 20.–21. stol.

• potlačení nářečí od 60. let
• 1938 – nizozemština se stává úředním jazykem na severu Belgie
• 1946–1947 – zjednodušení pravopisu
• 1962 – zákonné stanovení jazykové hranice v Belgii
• 1980 – založení Jazykové unie (Nederlandse Taalunie) mezi Belgií a Nizozemskem
• 1996 – pravopisná reforma
• 2004 – přistoupení Surinamu k Jazykové unii
• 2006 – pravopisné změny
• 2008 – přistoupení Aruby a tehdejších Nizozemských Antil k Jazykové unii

Afrikánština

(Kapská holandština)

• kreolizovaná forma nizozemštiny
• úřední jazyk v Jižní Africe (od 1925), národní jazyk a lingua franca v Namibii
• Jižní Afrika: mateřský jazyk 60 % bílého obyvatelstva a 90 % míšenců (dohromady celkem asi 4,8 mil. lidí), druhý jazyk pro 10,3 mil. černého obyvatelstva
• Namibie: 89,9 tis., Zambie: 41 tis., Botswana: 20 tis., Svazijsko: 13 tis. hovořících
• základ tvořila nizozemská nářečí 17. století (Západní Brabantsko, Zeeland, Jižní Holandsko)
• vliv domorodých bantuských a kojsanských jazyků, němčiny, portugalštiny, angličtiny, malajštiny
• zjednodušení gramatiky, redukce tvarosloví
• 70. léta 19. stol. – první snahy o jazykovou normu a literaturu
• 1917 – gramatika s pravopisným slovníkem
• 1925 – jazykový zákon ustanovuje, že označení holandština (»Hollands«) zahrnuje také afrikánštinu, která se tak stává úředním jazykem Jihoafrické unie vedle angličtiny
• 1976 – afrikánština se přes protesty zavádí jako vyučovací jazyk černého obyvatelstva
• 1984 – nová ústava označuje jako úřední jazyky Jižní Afriky už jen angličtinu a afrikánštinu (bez nizozemštiny)
• 1994 – v nové ústavě JAR je afrikánština uvedena jako jeden z 11 úředních jazyků země
• od pol. 90. let 20. stol. – více barevných než bílých mluvčích