Němčina – základní fakta o jazyce

Jazykové území

• Mateřský nebo druhý jazyk přibližně 100 mil. lidí na celém světě
• Na nizozemštinu (horní franštinu), která také patří k německému dialektovému území, je třeba – přes nářeční kontinuum mezi německými a nizozemskými dialekty – kvůli rozdílnému historickému vývoji pohlížet izolovaně. Viz také: Nizozemština – základní fakta o jazyce.

Evropa

(91,5 mil. rodilých mluvčích – druhý nejrozšířenější jazyk v Evropě)

• Spolková republika Německo (80 mil. mluvčích) – úřední jazyk
• Rakouská republika (7,9 mil. mluvčích) – národní úřední jazyk
• Švýcarská konfederace (4,3 mil. mluvčích) – úřední jazyk vedle francouzštiny, italštiny a rétorománštiny
• Lucemburské velkovévodství (270 tis. mluvčích) – úřední jazyk vedle lucemburštiny a francouzštiny
• Lichtenštejnské knížectví (31 tis. mluvčích) – státní a úřední jazyk
• Belgické království (110 tis. mluvčích) – třetí jazyk země vedle nizozemštiny a francouzštiny, regionální úřední jazyk (pohraniční region Eupen-St. Vith)
• Italská republika (260 tis. mluvčích) – regionální úřední jazyk v Jižním Tyrolsku (provincie Bolzano), menší jazykové ostrovy ve vnitrozemí
• Francouzská republika (1,5 mil. mluvčích) – jazyk menšiny v Alsasku a Lotrinsku
• Dánské království (25 tis. mluvčích) – region Severní Šlesvicko
• Rumunsko (380 tis. mluvčích) – mj. jazykové ostrovy Banátských Švábů a Sedmihradských Sasů
• Maďarská republika (200 tis. mluvčích) – jazykové ostrovy, mj. Dunajských Švábů
• Polská republika (500 tis. mluvčích) – jazyk menšiny zejm. v Horním Slezsku a na Mazurách
• Svaz nezávislých států (1,9 mil.) – jazyk německé menšiny v jižním Rusku (Povolží), Kazachstánu

Zámoří

(vystěhovalecké země)

• USA (200 tis. mluvčích) – zejména v Pensylvánii; celkem cca 49 mil. Američanů je německého původu
• Kanada (560 tis. mluvčích)
• Brazílie (1,5 mil. mluvčích)
• Argentina (400 tis. mluvčích)
• Austrálie (135 tis. mluvčích)

Afrika

• Namibie (25 tis. mluvčích) – třetí jazyk země vedle angličtiny a afrikánštiny, národní jazyk, do r. 1989 regionální úřední jazyk
• Jižní Afrika (60 tis. mluvčích)

Vývoj jazyka

Vznik jazyka

• do 8. stol. germánské dialekty na území pozdější Východofranské říše
• 2. hláskový posun: vyčlenění (horní) němčiny z ostatních germánských jazyků a nářečí (souhláskové změny); jazyk Sasů (stará saština) jím není dotčen a vyvíjí se samostatně

Stará horní němčina (na severu stará saština)

• časové období 8. stol.–1050 (sever: 800–1150): raný a vrcholný středověk
• klášterní kultura, vliv latiny jako oficiálního jazyka
• velké množství různých jazykových forem
• literární památky: aliterační básnictví, hrdinské eposy, křesťanská poezie (Merseburská pořekadla, Píseň o Hildebrandovi, Isidor, Ottfrid)

• stará saština: ojedinělé jazykové památky (Heliand)

Střední horní němčina (na severu střední dolní němčina)

• časové období 1050–1350: pozdní středověk
• východní kolonizace slovanských území východně od Sály a Labe
• dvorská kultura, vliv francouzštiny
• okolo r. 1300 používání němčiny v listinách
• grafická forma: gotické písmo, nový grafemický systém
• během vlády Štaufů relativně jednotný mluvený komunikační jazyk mezi šlechtou, s nářečními prvky
• později regionální psané dialekty dvorských kanceláří
• meziregionální jazyk vrchní vrstvy versus nářečí spodních vrstev
• první historické dílo (světová kronika)
• Píseň o Nibelunzích, rytířské básnictví (Hartmann von Aue, Walter von der Vogelweide)

• střední dolní němčina: písemný jazyk s regionálními variantami, jazyk hanzy, vliv na skandinávské jazyky
• začátky právnické literatury (Saské zrcadlo)

Raná nová horní němčina (na severu dolní němčina)

• časové období 1350–1650: reformace a humanismus
• rozmanité písemné dialekty, vycházející z dvorských kanceláří, sjednocovací tendence v důsledku hospodářského a kulturního rozmachu
• okolo 1450 vynález knihtisku (Johannes Gutenberg)
• od 1522 – vychází Lutherův překlad bible, formování německého jazyka na základě durynských a hornosaských (míšeňských) dialektů
• od 15. stol. silné rozšíření slovníků
• 16. stol. (až konec 18. stol.) – latina nabývá stále více na významu
• písemný styk šlechty ve francouzštině

• dolní němčina: v 15. stol. silné potlačení, ve městech v přibývající míře již jen jazyk spodní vrstvy

Nová horní němčina (na severu dolní němčina)

• časové období od r. 1650: baroko, osvícenství, klasika, moderna
• baroko: vznik samostatné literatury, tendence normování psaného jazyka – gramatici (Schottelius, Gottsched), péče o jazyk (jazykové společnosti), nabubřelý sloh, ustanovení grafické formy
• osvícenství: zavedení psaní podstatných jmen velkými písmeny
• klasika: vrchol jazykového vývoje (Goethe, Schiller)
• moderna: normování (gramatika, pravopis), jazykový purismus

• dolní němčina: se zánikem hanzy po 17. stol. již žádné písemnictví hodné zmínky, ještě do 19. stol. hovorový jazyk v městech

Současná němčina

• 1898 – kodifikace pravidel výslovnosti (Siebsova jevištní výslovnost)
• 1901 – rozhodnutí o kodifikaci jednotného pravopisu pro německy hovořící země
• 1941 – zrušení fraktury
• 1998–2007 nová pravopisná pravidla vstupují v platnost
• tendence: produktivní skládání slov, kratší délka vět, substantivizace, úbytek genitivu, analytické jazykové formy, vliv angličtiny

Němčina v Rakousku

• 7,9 mil. hovořících
• Rakousko leží v jihoněmecké jazykové oblasti; patří k bavorské dialektové skupině, nejzápadnější spolková země Vorarlbersko (315 tis. obyvatel) k alemanské
• zčásti rozdíly ve slovní zásobě, výslovnosti, ortografii a tvoření slov oproti zbytku německého jazykového území
• mluvený jazyk je nářečně zbarvený, plynulý přechod mezi spisovným jazykem a dialektem, hodně stylistických nuancí
• spisovná němčina je jazykem veřejného života, v každodenní komunikaci se používá hovorový jazyk a dialekt
• hodně regionálních variant, jednotný jazyk novin a správy
• ve slovní zásobě slovíčka francouzského, slovanského, maďarského původu

Němčina ve Švýcarsku

• 4,3 mil. hovořících (přes 60 % obyvatelstva)
• každodenním jazykem německých Švýcarů je nářečí (Schwyzerdütsch) – nejedná se o jednotný jazyk, množství regionálních alemanských subdialektů (do určité míry konzervace střední horní němčiny ze 13. stol.)
• faktická diglosie: koexistence písemné němčiny, která se používá pouze při oficiálních příležitostech a částečně v médiích, a nářečí – komunikačního jazyka, kterým hovoří všechny sociální vrstvy
• vliv románských jazyků, zejména francouzštiny: slovní zásoba, výslovnost
• ortografie: ›ß‹ je od r. 1938 nahrazováno ›ss‹; slova francouzského původu se píší často v původním pravopisu
• rozdíly oproti zbývajícímu německému jazykovému území zejména v tvoření slov a výslovnosti