Obsah
Pojmy a označení
- československý jazyk – ve skutečnosti buď čeština nebo slovenština; 1920–1938 politický konstrukt oficiálního jazyka Československa (1921: 50 % českých, 23 % německých, 15 % slovenských obyvatel)
- diakritické znaky – rozlišovací značky v písmu, značí zpravidla jinou výslovnost. V češtině jsou to čárky, háčky, kroužek.
- dialekt – nářečí
- hlaholice – písmo staroslověnských textů na českém území, Konstantin (827–869) je vytvořil na bázi řecké abecedy
- hovorová čeština – spisovný jazyk se zjednodušenými rysy, používá se při běžné mluvené komunikaci
- interdialekt – jazykový útvar, používaný na území několika dialektů při vzájemné ústní komunikaci
- kodifikace – stanovení jazykové normy
- mediální diglosie – dvojjazyčnost ve sdělovacích prostředcích
- nářeční kontinuum – plynulý přechod mezi nářečími dvou jazyků
- obecná čeština – interdialektální mluvená forma češtiny v celých Čechách a na moravsko-českém pomezí při neformální komunikaci
- ortografie – pravopis
- slovenština – 1) národní jazyk Slováků; 2) poprvé koncem 18. stol. použitý pojem pro spisovný slovanský jazyk v Horních Uhrách na rozdíl od maďarštiny a latiny
- spisovná čeština – používá se při písemné a oficiální mluvené komunikaci; založena na středočeském nářečí
- staroslověnština – první spisovný slovanský jazyk, církevní a literární jazyk jihomakedonského původu
- syntetická stavba – mluvnické funkce slov jsou vyjádřeny koncovkami (opakem je analytická stavba)
Základní charakteristika
- západoslovanský jazyk
- přízvuk na první slabice
- psaní latinkou s diakritickými znaky
- vysoký podíl souhlásek ve slovech
- syntetická stavba, multifunkční koncovky
- jazyková zvláštnost: alveolární znělý afrikovaný vibrant ›ř‹
- nářečí: česká – středočeské, jihozápadní a severovýchodní, moravská – hanácké, slovácké, lašské
Jazykové území
- Mateřský jazyk přibližně 10–12 mil. lidí v České republice a v zahraničí
- Čeština je úředním jazykem České republiky. Pod vlivem husitství nějakou dobu mezinárodní spisovný literární jazyk (Polsko, Uhry).
- Úřední jazyk Československa vedle slovenštiny (1918–1938, 1945–1993).
- Češtinu je dnes možné použít v definované míře při komunikaci i se slovenskými úřady. Díky jazykové blízkosti obou jazyků velká vzájemná srozumitelnost, po r. 1993 však klesá.
Evropa
- Česká republika (9,5 mil. mluv.) – úřední jazyk, v Čechách, na Moravě a v jižní části Slezska
- Slovensko (50–70 tis. mluv.) – převážně česko-slovenské rodiny z dob federace
- Polsko, Chorvatsko, Rakousko, Ukrajina, Německo, Švýcarsko, Francie atd. (migrační vlny z dob Rakouska, po r. 1948 a 1968)
Zámoří
- Severní Amerika (500–600 tis. mluvčích) – české menšiny v Texasu, Nebrasce, Iowě, Chicagu, Torontu
- Jižní Amerika
- Austrálie
Vývoj jazyka
Vznik jazyka (9.–11. stol.)
- 6. stol. – stěhování slovanských kmenů na dnešní území
- 864–867 – misie Konstantina a Metoděje na Velké Moravě: lidu srozumitelný literárně-církevní jazyk staroslověnština – kázání, literatura náboženská (překlad Bible), právnická
- 10. stol. – první písemné doklady češtiny: glosy v latinských rukopisech, český vliv na staroslověnské texty (Kyjevské listy); konec staroslověnštiny jako liturgického jazyka; latina (spisovný jazyk do zač. 19. stol.): ›Chronica Boemorum‹, legendy; Praha se stává polit., hospod. a kultur. střediskem;
- 11. stol. – nejstarší souvislejší texty v češtině, ještě žádné samostatné literární památky
Stará čeština (12.–15. stol.)
- od 13. stol. – vývoj spisovné češtiny ze středočeského nářečí (Praha), první literární památky v češtině
- 14.–15. stol. – klasické literární období: kroniky (Dalimilova kronika), rytířská epika (Alexandreis), legendy , satiry, právní texty, filozofické spisy (Jan Štítný)
- 15. stol. – husitská literatura (kázání, traktáty: Jan Hus, Petr Chelčický)
- 1406 – Jan Hus: Orthographia Bohemica – zavedení diakritických znamének, zjednodušení gramatiky
- 1468 – první česká tištěná kniha
Střední čeština (16.–18. stol.)
- Humanismus – čeština rovnoprávným jazykem vědy, práva, dějepisectví, silnější orientace na latinu
- 16.–17. – vrchol spisovného jazyka, zlaté období, rozvoj naučné literatury, kroniky (Hájek z Libočan)
- 1579/1613 – Bible kralická, dílo Jednoty bratrské
- 1603 – první systematická gramatika češtiny (Slovák Vavřinec Benedikti)
- od 1620 – porážka českých stavů na Bílé Hoře – v následku úpadek českého jazyka, jazykem učenců němčina a latina, katolická literatura v latině
- čeština Bible kralické v exilové literatuře (Komenský), lidová slovesnost, barokní poezie
Nová čeština (od 19. stol.)
- Dobové pozadí: mnohonárodnostní habsburská rakouská monarchie s němčinou jako úředním jazykem
- konec 18. stol. – osvícenství Josefa II., píše se opět česky, spisovný jazyk na základě normy 16. stol.
- 19. stol. – »národní obrození« – národní jazyk ve všech oblastech, publicistika, literatura, překlady; zájem o jiné slovanské jazyky; přejatá slova z němčiny se nahrazují nově vytvořenými slovy
- 1809 – Podrobná mluvnice jazyka českého – první moderní gramatika češtiny (Dobrovský – zakladatel bohemistiky)
- 1835–1839 – Česko-německý slovník (Jungmann): slovníková kodifikace, obohacení slovní zásoby
- 1848 – čeština vyučovacím jazykem na českých gymnáziích
- 1858–1874 – vychází Riegrův slovník naučný, první česká encyklopedie
- 1880 – Stremayrova nařízení: v českých zemích monarchie rovné postavení německého a českého jazyka při komunikaci s úřady
- konec 19. stol. – kodifikace gramatiky (Gebauer)
Čeština 20. stol., současná čeština
- 1888–1909 – Ottův slovník naučný, největší česká encyklopedie
- 1918 – rozpad Rakousko-Uherska, založení Československa (jazyky obyvatel: čeština, němčina, slovenština, maďarština, rusínština, ruština, ukrajinština, polština)
- 1920 – uzákonění »československého jazyka« jako oficiálního jazyka
- 1926 – založení Pražského lingvistického kroužku
- 1939–1945 – zavření českých vysokých škol
- po 1945 – mizí bezprostřední vliv němčiny, roste vliv ruštiny
- 1993 – rozdělení Československa, konec mediální diglosie (čeština + slovenština)
- 1994 – pravopisná reforma
- Současný stav a tendence: ústup nářečí ve prospěch interdialektu, zejm. pod vlivem médií; Morava: obecná čeština se nepoužívá, mluvený každodenní jazyk převážně hovorová čeština, v Čechách prakticky jen obecná čeština; anglicismy
Slovenština
- Češtině velmi blízký západoslovanský jazyk na území Slovenské republiky (5 mil. mluv.), zahraniční komunity v Severní Americe, Maďarsku, Rumunsku, bývalé Jugoslávii, …
- nářeční kontinuum k češtině: státní hranice = jazyková hranice
- odlišné historické pozadí vývoje než čeština: území dnešního Slovenska od 11. stol. do r. 1918 pod uherským vlivem
- 14. stol. – první glosy a slovakismy v lokálních českých textech
- 15.–19. stol. – čeština jako spisovný jazyk na Slovensku (vliv husitství a reformace)
- 16.–17. stol. – slovakizace spisovného jazyka (centrum úsilí Trnava)
- 1790 – neúspěšná první kodifikace slovenštiny (Anton Bernolák)
- 1836 – zavedení maďarštiny místo latiny jako úředního jazyka Uher, cílem jednojazyčný maďarský stát
- od pol. 19. stol. – vývoj spisovného slovenského jazyka založeného na obecném středoslovenském nářečí (Ľudovít Štúr)
- 1844 – první publikace ve spisovné slovenštině
- 1846 – gramatika spisovné slovenštiny
- 1863 – založení Matice slovenské (sídlo v Martině) pro podporu jazyka
- po r. 1918 – slovenská větev »československého jazyka«, silný vliv češtiny na slovní zásobu
- 1931 – první kodifikace pravopisu
- 1940 – slovenská pravidla pravopisu, oddalování od češtiny
- 1945–1989 – vliv ruštiny
- 1968 – úplné zrovnoprávnění slovenštiny s češtinou
- od 1993 – vliv češtiny i po rozdělení silnější než opačným směrem
- 1995 – slovenština vyhlášena státním jazykem Slovenské republiky
- 1997 – pravopisné změny
Čeština a slovenština – jazyková území
Moje pracovní jazyky
Mohlo by vás také zajímat
- Čeština je dvacátým nejdůležitějším jazykem na světě
- Malá statistika češtiny
- Srovnání názvů měsíců v češtině, polštině a slovenštině
- Jazyková poradna vydává online příručku češtiny
- Nová pravidla českého pravopisu knižně i elektronicky
- Nový slovník češtiny na internetu
- České elektronické slovníky v přehledu
- Tři současné slovníky češtiny bezplatně online
- Slovník českých synonym a antonym
- Slovensko-český a česko-slovenský slovník online
- Čeština je na Slovensku živá, slovenština v Česku neviditelná
- Seznam čechismů: Slovenčina vôbec nie je jednoduchá