Německý zákon o využívání telekomunikačních služeb

(Zákon o telekomunikačních službách – TDG)

Překlady právních textů jako smluv nebo předpisů tvoří velkou část mých zakázek. Jako ukázku uveřejňuji vybrané pasáže právních předpisů v mém překladu do češtiny.

Článek 1 Zákona o úpravě rámcových podmínek pro informační a komunikační služby – Zákona o informačních a komunikačních službách (Gesetz zur Regelung der Rahmenbedingungen für Informations- und Kommunikationsdienste – Informations- und Kommunikationsdienste-Gesetz) – IuKDG – ve znění usnesení Německého Spolkového sněmu z 13. června 1997

§ 1 Účel zákona

Účelem zákona je vytvoření jednotných hospodářských rámcových podmínek pro různé možnosti využívání elektronických informačních a komunikačních služeb.

§ 2 Oblast působnosti

(1) Následující předpisy jsou platné pro všechny elektronické informační a komunikační služby, které jsou určeny k individuálnímu využívání kombinovatelných dat jako znaků, obrazů nebo tónů, a jejichž základem je zprostředkování prostřednictvím telekomunikace (telekomunikační služby).

(2) Telekomunikační služby ve smyslu odstavce 1 jsou především:

1. Nabídky v oblasti individuální komunikace (např. telebanking, výměna dat),
2. Nabídky k informaci nebo komunikaci, pokud nestojí v popředí redakční uspořádání k utváření mínění pro veřejnost (datové služby, např. dopravní data, informace o počasí, životním prostředí a burzovní data, šíření informací o zboží a nabídky služeb),
3. Nabídky k využívání internetu nebo dalších sítí,
4. Nabídky k využívání televizních počítačových her,
5. Nabídky zboží a služeb v elektronicky dotazovatelných databázích s interaktivním přístupem a bezprostřední možností objednávky.

(3) Odstavec 1 platí nezávisle na tom, zda je využívání telekomunikačních služeb možné zcela nebo částečně bezplatně nebo za poplatek.

(4) Tento zákon neplatí pro:

1. telekomunikační služby a komerční nabízení telekomunikačních služeb podle § 3 telekomunikačního zákona z 25. července 1996 (BGBl. I str. 1120),
2. rozhlas a televizi ve smyslu § 2 Státní smlouvy o rozhlasu a televizi (Rundfunkstaatsvertrag),
3. obsahové nabídky distribučních služeb a služeb na vyžádání, pokud stojí v popředí redakční uspořádání k vytváření mínění pro veřejnost podle § 2 Státní smlouvy o mediálních službách (Mediendienste-Staatsvertrag) ve znění z 20. ledna do 7. února 1997.

(5) Předpisy tiskového práva zůstávají nedotčeny.

§ 3 Vymezení pojmů

Ve smyslu tohoto zákona jsou:

1. »poskytovatelé služeb« fyzické nebo právnické osoby nebo sdružení osob, které poskytují k využívání nebo zprostředkovávají přístup k využívání vlastních nebo cizích telekomunikačních služeb,
2. »uživatelé« jsou fyzické nebo právnické osoby nebo sdružení osob, které poptávají telekomunikační služby.

§ 4 Svoboda přístupu

Telekomunikační služby jsou v rámci zákonů zproštěny povolovací a přihlašovací povinnosti.

§ 5 Odpovědnost

(1) Poskytovatelé služeb jsou odpovědni za vlastní obsahy, které poskytují k využívání, podle všeobecných zákonů.

(2) Poskytovatelé služeb jsou jen tehdy odpovědni za cizí obsahy, které nabízejí k využívání, když vědí o těchto obsazích a je technicky možné a splnitelné, aby zabránili jejich užívání.

(3) Poskytovatelé služeb nejsou odpovědni za cizí obsahy, k nimž pouze zprostředkují přístup k užívání. Jako zprostředkování platí automatické a krátkodobé poskytnutí cizích obsahů na základě žádosti uživatele.

(4) Povinnost zablokování využívání protiprávních obsahů podle všeobecných zákonů zůstává nedotčena, pokud se poskytovatel služeb při zachování telekomunikačního tajemství podle § 85 Telekomunikačního zákona (Telekommunikationsgesetz) doví o těchto obsazích a zablokování je technicky možné a splnitelné.

§ 6 Označení poskytovatele

Poskytovatelé služeb jsou povinni uvádět u svých obchodních nabídek:

1. jméno a adresu,
2. u sdružení osob a skupin osob i jméno a adresu osoby, oprávněné k zastupování.