Titulkování v Nizozemsku

Historie a současnost titulkování v Nizozemsku

»Everything you always wanted to know about subtitling, but were afraid to ask.«

Hodně dříve

Dříve byl překlad a titulkování komplikovaný proces, spojený se spoustou dřiny.

U filmů, promítaných v kinech, se používal chemický proces, při kterém se text titulků vypaloval do filmu; tuto metodu mezitím pomalu, ale jistě nahradilo ultramoderní laserové titulkování.

V televizi se používala kamerová metoda, při které se televizní obraz míchal s titulky. Během přehrávání pořadu byla jedna kamera zaměřena na kartičky s titulky a oba tyto obrazy, vysílané najednou, tvořily titulkovaný program. Existoval systém pro skládání titulků před kamerou. Člověk, který toto všechno obsluhoval, se nazýval ›režisér titulků‹. Nebyl překladatelem, na vysílání se proto muselo trénovat. Umístit správný titulek ve správný moment do obrazu totiž bylo a je obtížné, především, když vidíte pořad poprvé. Ještě těžší bylo pro režiséra titulků, když se jednalo o film v méně obvyklém jazyce. Vzhledem k tomu, že na jeden film připadá v průměru přibližně 700 titulků, musel dávat navíc pozor na to, aby mu kartičky s titulky během přípravy na vysílání nevypadly z ruky.

I přes použití moderní techniky dnes ještě zabere příprava srozumitelných titulků například pro jednohodinovou talkshow mezi dvěma a půl až pěti hodinami. Na překlad takového pořadu potřebuje překladatel/titulkovač dva až čtyři osmihodinové pracovní dny. A to ještě nehovoříme o náročném dokumentární filmu, kdy musí intenzivně pracovat se slovníkem. Příprava devadesátiminutového celovečerního filmu s titulky pak zabere titulkáři zhruba pět dní intenzivní práce.

Kamerová metoda je již dávno nahrazena modernějšími technikami, ještě se však občas používá u drobnějších prací.

Vzestup znakového generátoru

Poté se objevil přístroj, do kterého na jedné straně vstupoval obraz, a ze kterého na druhé straně vystupoval obraz s titulky: znakový generátor. Titulky už nebyly na papíře, ale na disketě. Režisér titulků byl stále ještě potřebný pro živé vkládání titulků do obrazu. To se zdá velmi jednoduché, ale jak těžká je tato práce, vidíme ještě dnes pravidelně v televizi, hlavně ve zpravodajských relacích, kde záleží na každé minutě a nezbývá tedy čas na vyrobení kopie s titulky (finálního záznamu, opatřeného titulky).

Tím se dostáváme k nejlepšímu řešení, které existuje, totiž kopii originálního záznamu s titulky. Mezi přehrávací a nahrávací zařízení se zapojí profesionální znakový generátor, který opatří kopii (submaster) precizně připraveným textem. Tato metoda se používá především u podnikových filmů, videoprodukcí, domácího videa a televizních pořadů (s titulky). Přestože je pro televizi z mnoha důvodů nesmírně důležité, aby nic neselhalo, volí se kopie s titulky jen zřídka. Většinou se pro zobrazení titulků společně s obrazovým materiálem ve správný okamžik používá počítač a znakový generátor.

Překladatel – titulkovač

Režisér titulků z dřívějška ještě existuje, i když toto povolání již v podstatě vymírá. Dnešní titulkář totiž nejen překládá, ale umísťuje také sám titulky do obrazu zadáváním časového kódu. Tato činnost se svěřuje vybrané skupince lidí, která neustále roste. Před deseti lety bylo ještě přesně tolik překladatelů jako počet znaků v jednom titulku, dnes je jich už desetkrát tolik.

Přípravná jednotka (preparation-unit)

Většina titulkářů na volné noze dnes pracuje s takzvanou prep(aration)-unit. Toto poměrně drahé zařízení zapůjčuje zákazník titulkáři pro práci doma; pro ty, kteří si chtějí koupit vlastní pracovní nástroj, jsou v současnosti na trhu k dostání cenově výhodné prep-units. Prep-unit se skládá z počítače s obrazovkou, videomonitoru, upraveného videorekordéru a přídavných zařízení. Ke každé zakázce dostane titulkář od zadavatele klasickou videokazetu s referencí časového kódu a pruhem se zobrazením času, takže je možné titulky relativně rychle opatřit časem začátku a konce jejich vložení do obrazu. Jakmile je titulkování dokončeno, odevzdá titulkář soubor s překladem a časy začátku a konce vložení titulků. Tento soubor je možné dále zpracovávat do podoby kopie s titulky nebo pro potřeby televizního vysílání.

Tím se dostáváme k titulkářům ze začátku osmdesátých let, kteří pomocí tužky, gumy a čtverečkovaného papíru doma vytvářeli titulky. Tyto titulky naťukal písař do znakového generátoru v hodnotě asi 80 000 guldenů a překladatel pak často sám zadával začátek a konec vložení titulků. Tato činnost, která se nazývá ›spotting‹, se prováděla stejným znakovým generátorem. Titulky se kvalitativně upravovaly, protože překladatel byl konfrontován s obrovským množstvím textu během velmi omezené doby.

Pracovní postup

Klíčová je doba čtení. Překladatel musí počítat s časovým a prostorovým omezením. Člověk čte pomaleji než poslouchá, titulek se tedy musí přizpůsobit rychlosti čtení diváka. Úplný titulek o délce maximálně dvou řádků se objeví v obraze na zhruba pět až šest sekund. Co se týká prostoru, má překladatel k dispozici 35 až 39 znaků na řádek včetně všech větných znamének a mezer, v závislosti na šířce písmen: ›W‹ je širší než ›i‹. Úkolem překladatele je tedy zkrátit text tak, aby se nezkreslil jeho obsah. To vede často k přeměně mluvnické stavby věty, takže diváci, kteří částečně rozumí jazyku originálu, ztrácí orientaci. Ovšem divák, který se nenechá rozptýlit svými znalostmi jazyka originálu, rozumí titulkům v okamžiku, kdy se objeví na obrazovce, i když musel překladatel z gramatických důvodů změnit hlavní větu na větu vedlejší. Kombinace gramatiky a rychlosti čtení může v extrémních případech vést k tomu, že je titulek přesným opakem vysloveného: v titulku se objeví ‚ano‹, ve filmu však zazní ‚ne‹. Mimoto titulkář ponizozemšťuje původní jazyk. Nejedná se tedy, jak si hodně lidí myslí, o doslovný překlad. Otázka, kterou si titulkář musí neustále klást je: Jak by se to za stejných okolností řeklo v nizozemštině?

Nejlepší způsob, jak se přesvědčit o vlastních překladatelských kvalitách, je nahrát si několik minut náročného pořadu, zakrýt existující titulky a sám je pak zkusit přeložit.

Překladatelské agentury – titulkovací společnosti

V Nizozemsku působí řada společností, které jsou specializované na překládání a titulkování.

Většina společností využívá služeb odborných a renomovaných překladatelů na volné noze. Pro cílový jazyk se vždy využívá rodilých mluvčích – lidí, kteří s příslušným jazykem vyrůstali a znají zemi a zvyky. Protože nikdo není bezchybný, kontroluje nejen překlad, ale i začátek a konec vložení titulku korektor, znalý původního i cílového jazyka. Jakmile dokončí koncový redaktor svou práci, zašle se zákazníkovi náhledová kopie nebo výtisk překladu. Většina společností dodává profesionální kopie s titulky ve všech možných videoformátech nebo jako soubor v některém z běžných softwarových formátů, takže si zákazník ponechá svůj cenný master u sebe a sám si pomocí znakového generátoru vyrobí submaster s titulky.

Náklady na překlad a titulkování pořadů závisí na řadě faktorů jako jejich délce, výchozím a cílovém jazyce, manuskriptu v jazyce originálu (případně cílovém jazyce), stupni obtížnosti, dodací lhůtě atd.

sochorek.cz (němčina, nizozemština) – profesionální poskytovatel překladatelských služeb od roku 1995

Titulky v Nizozemsku
Titulky v nizozemské televizi