Jazyk a rozšíření EU: Zachování rozmanitosti

Rostoucí počet úředních jazyků v rámci rozšíření na východ znejišťuje funkčnost Evropské unie.

Člověk už jej někdy zaslechl, onen obraz »evropského domu«, který se nestále renovuje, a ke kterému se stále něco přistavuje. Také Patrice Husson, vedoucí odboru programu »mnohojazyčnosti« při Evropské komisi, rád používá tuto známou symboliku pro objasnění toho, jak bude vypadat jazyková rozmanitost v EU, když se v rámci rozšíření na východ brzy stane až dvanáct jazyků oficiálními úředními jazyky. Evropský dům, říká Husson, má dnes 11 dveří – úředních a pracovních jazyků, a 40 oken, totiž regionálních jazyků. Po rozšíření by se mohl počet dveří zvýšit na 23 a oken na 60.

Jak (…) udržet funkčnost Unie a současně zachovat rozmanitost evropských jazyků?

Se 100 až 200 tlumočníky na každý nový jazyk počítá Archie Clark, poradce pro rozšíření v Překladatelském servisu Evropské komise. To je obrovská zátěž především pro menší země, které mají podle Clarkova názoru zaostalý tlumočnický trh.

Již nyní čelí Unie kvůli principu mnohojazyčnosti, tedy práva všech občanů EU moci se informovat a vyjadřovat jazykem své země, značným potížím. Na každém zasedání orgánů EU v současnosti tlumočí 33 tlumočníků do jedenácti úředních jazyků. Při rozšíření o dvanáct zemí by bylo zapotřebí dalších 36 tlumočníků. Kromě značných personálních a materiálních nákladů by se sotva dalo zabránit tomu, aby politická práce neutrpěla ztrátu výkonnosti. Jak tedy udržet funkčnost Unie a současně zachovat rozmanitost evropských jazyků? Dosud se vyvinulo více náznaků řešení. Tak například jednojazyčný model uvažuje o angličtině jako jediném úředním a pracovním jazyce EU. Proti vyšší efektivnosti každodenní činnosti a snížení nákladů zde stojí jazyková a kulturní rozmanitost Evropy. Je nepravděpodobné, že se budou členské státy moci dohodnout na jednom jediném jazyce.

V případě jednoduchého trojjazyčného modelu jsou angličtina, němčina a francouzština považovány za úřední a pracovní jazyky. Ale i zde stojí efektivnost a funkčnost až příliš v popředí. Pro Manuela Schuberta z Institutu Maxe Plancka pro zahraniční a mezinárodní patentové, autorské a soutěžní právo v Mnichově připadá v úvahu jen diferencovaný trojjazyčný model. Navrhuje stanovit angličtinu, němčinu a francouzštinu úředními jazyky, ve kterých jsou právně závazné právní akty a jiné úkony EU. Pracovním jazykem, tedy jazykem, kterým interně komunikují orgány EU, má být angličtina. Pro komunikaci orgánů Unie se všemi členskými státy a svými občany se ale musí používat takzvané jazyky Unie, požaduje Schubert. Takto podle něj zůstane EU funkční při současném uznání národního jazyka jako podstatné součásti identity každého členského státu.

Angličtina je nejrozšířenějším jazykem v Evropě. 47 procent obyvatel EU uvádí, že umí mluvit anglicky, 31 procent z nich jako cizím jazykem. Zatímco ale jen po 16 procentech občanů EU hovoří anglicky, francouzsky nebo italsky jako mateřským jazykem, je němčina mateřštinou 24 procent Evropanů.