Norma DIN 2345 a její dopady na překladatelství

Německý normovací institut (Deutsches Institut für Normung – DIN) před nedávnem uveřejnil zcela novou normu kvality pro překladatelství: DIN 2345. Ve světě ovládaném ISO 9000 si budete klást otázku po smyslu takové normy: jedná se jen o další produkt mánie zvané ISO 9000? Nebo může tato norma skutečně pomoci zlepšit všeobecnou kvalitu překladových produktů?

DIN 2345 a ISO 9000: dva světy

I v překladatelství se již prosadil názor, že normová řada ISO 9000 je všechno jiné než garantem kvality. Hlavním cílem ISO 9000 je nutit své uživatele k formálnímu myšlení v rámci procedur, sepsání těchto procedur, a nakonec jejich implementování jako kontrolní systém. Jinými slovy: ISO 9000 pomáhá při vytváření procedur kontroly výroby a jakosti, nestanovuje však kritéria vlastní kontroly jakosti. A tak je skutečně možné poskytovat průměrnou kvalitu a přesto splňovat normy ISO 9000, pokud je tento cíl průměrné kvality (možná ve spojení s nižšími cenami) písemně dokumentován a specifikován ve firemní příručce podle ISO 9000.

Největší překážkou na cestě k vysoké kvalitě překladu je (…) nedostatečné povědomí o procesu překladu na straně zákazníků. (…) Dobrá spolupráce (…) je (…) základním předpokladem pro dosažení přijatelné kvality. (…) Zadavatelé překladu mají poskytnout k dispozici referenční a informační materiál i terminologické seznamy, a (…) zřídit komunikační kanál pro zpětné dotazy. Bez tohoto vstupu nemůže kvalita překladu nikdy dostát požadavkům.

Odhlédneme-li od chybějících konkrétních kritérií, může být zavedení systému managementu kvality podle ISO 9000 dokonce velmi kontraproduktivní: Ledabylé systémy ISO 9000 vytvářejí jen a jen větší byrokracii. A pokud se ta ještě svěří do rukou nemotivovaným pracovníkům, zůstane nakonec jen práce navíc bez jakéhokoliv užitku pro kvalitu produktu. Jen opravdu profesionálně implementované systémy managementu kvality vedou nakonec k procedurám nejlepšího postupu, akceptování ze strany dotyčných osob, redukci nákladů a zvýšení celkové kvality.

V čem však spočívá rozdíl oproti DIN 2345? V podstatě všechno je jiné: zatímco v normové řadě ISO 9000 jsou definovány všeobecně použitelné elementy, které se musí s ohledem na certifikaci nejprve přizpůsobit překladatelství, vyvíjí DIN 2345 speciální elementy pro překladatelství. Tato norma přesně stanovuje,

• jak se musí provést překladový projekt
• jaké druhy informací jsou zapotřebí a
• jaká kvalifikace se očekává od dotyčných osob.

Přesně tento rozdíl činí normu DIN 2345 tak důležitou pro překladatelství a lokalizaci.

Obsah DIN 2345

Již krátký pohled na obsah ukazuje jednoznačné zaměření DIN 2345 na překladatelství:

• Standardní úvod stanovuje oblast použití normy, odkazuje na jiné normy a definuje použité pojmy.
• První kapitola je věnována organizaci postupu v rámci překladatelské kanceláře.
• Ve zvláštních kapitolách jsou pojednány jak »výchozí text«, tak i »cílový text«.
• Další kapitoly se zabývají procesy kontroly a hodnocení překladů.
• Závěrem se ještě zabývá procesem certifikace podle samotné normy DIN 2345.

Odkazy na jiné normy

Pro nezasvěcené může být překvapivé, že odkazy na jiné normy, které během procesu překladu připadají v úvahu, zabírají téměř dvě strany celkem čtrnáctistránkové normy. Tyto normy např. stanovují, jak

• správně citovat
• formátovat dokumenty
• provádět transkripci do jiných abeced nebo
• sestavovat a udržovat glosáře.

Definice

Normy slouží především ke standardizaci terminologie. I DIN 2345 splňuje tento požadavek: tato norma skutečně zřejmě jako první oficiální publikace definuje pojmy jako »mateřský jazyk«, »kompetence překladatele«, »výchozí text«, »referenční text«, »funkce textu« a jiné s tím související koncepty.

Organizace postupu

Kapitola o organizaci postupu představuje evidentně nejdůležitější část normy. Dělí se na následující oddíly:

• Výběr vhodných překladatelů
• Dohody mezi zadavatelem a překladatelem
• Podpora ze strany zadavatele
• Zadávání a rozdělování překladových zakázek.

Dokumentace průběhu

Jako ISO 9000 nedefinuje ani tato norma DIN žádné závazné standardy kvality; poskytuje však některá cenná kritéria pro výběr překladatelů. Doposud má každá překladatelská kancelář svá vlastní kritéria pro posouzení kvalifikace překladatelů a jejich kompetence pro určité projekty. DIN 2345 standardizuje tento postup formulováním sedmi kritérií kvalifikace překladatele jako např. vzdělání, jazykové zkušenosti, odborné technické znalosti. To možná nemusí být ideální řešení ve věci kvalifikace a posouzení kompetence překladatele, vede ale překladatelství o krok blíž směrem k profesionalitě.

Podle mých zkušeností je největší překážkou na cestě k vysoké kvalitě překladu všeobecně nedostatečné povědomí o procesu překladu na straně zákazníků a ztroskotání efektivní komunikace mezi projektovými manažery zadavatele a překladatelské kanceláře. DIN 2345 se zde nezabývá pouze právními aspekty takové kooperace, nýbrž popisuje podrobně i proces komunikace mezi zúčastněnými stranami. Ale jak už bylo řečeno: dobrá spolupráce není zárukou dobrého překladu – je ale základním předpokladem pro dosažení přijatelné kvality.

Pojednání tématu »Podpora ze strany zadavatele« ve zvláštním oddílu podtrhuje význam zákaznického vstupu při procesu překladu, význam, který by se neměl podceňovat. Norma stanovuje, že zadavatelé překladu mají poskytnout k dispozici referenční a informační materiál i terminologické seznamy, a že by měli zřídit komunikační kanál pro zpětné dotazy. Bez tohoto vstupu nemůže kvalita překladu nikdy dostát požadavkům.

Zadávání a rozdělování překladatelských zakázek se všeobecně člení na tři organizační úrovně:

1. zadavatel
2. překladatelská kancelář
3. externí pracovníci, kteří pracují pro překladatelskou kancelář

Zvláštní oddíl kapitoly »Organizace postupu« bere ohled na tuto skutečnost a zabývá se vztahem mezi těmito organizačními úrovněmi i nejrůznějšími odpovědnostmi.

Oddíl o dokumentaci postupu připomíná svým seznamem více než 20 kategorií dokumentace a archivace pro budoucí referenční účely silně ISO 9000. Možná to působí velmi byrokraticky, mělo by být ale samozřejmostí pro všechny firmy, které usilují o neustálé zlepšování. DIN 2345 skutečně rozvíjí cenné návrhy týkající se organizace této dokumentace.

Výchozí text a cílový text

Hlavním problémem při usilování o dobrou kvalitu překladu je kvalita výchozího textu. Je-li výchozí text nejasný, špatně formulovaný, nepřesný, nesouvislý nebo chybný, je těžké dodat dobrý překlad. Bohužel se tato norma kvalitou výchozího textu nezabývá. Obsahuje ale oddíl, který se zabývá tématy jako terminologie, reference a zpětné dotazy.

Mnohem důležitější je samozřejmě cílový text. DIN 2345 definuje řadu formálních aspektů, kterým musí překlad vyhovovat. Je zajímavé, že tento oddíl projednává i vytvoření nové, v cílovém jazyce ještě neexistující terminologie. Tento problém se vyskytuje velmi často, především u zpráv z výzkumu nebo při lokalizaci softwaru.

Kontrola a hodnocení překladů

Hodnocení kvality překladů známkami velmi dobrý, dobrý, uspokojivý nebo nedostatečný nelze normou závazně stanovit. Norma však může definovat specifická pravidla hodnocení. Některá kritéria, stanovená v normě DIN 2345, jsou např.:

• úplnost
• jednotná terminologie
• gramatika a stylistika
• ale také respektování pravidel pro jednotnou úpravu dokumentů, na kterých se zadavatel s překladatelem dohodl.

Norma se mimoto věnuje také aspektu vyjádření třetích osob, které si lze vyžádat při hodnocení kvality překladu: »Kontrola kvalifikovanou třetí osobou«.

Certifikace podle DIN 2345

DIN 2345 vlastně není certifikační normou. Je zaměřena tak, aby byla integrální součástí každé smlouvy mezi zadavatelem a překladatelskou kanceláří.

Jako ekvivalent k normové řadě ISO 9000 však zavedl Německý normovací institut proceduru, která umožňuje poskytovatelům překladatelských služeb používat přívlastek »Provádění překladatelských zakázek podle DIN 2345«.

Shrnutí

DIN 2345 možná není definitivní zárukou úplné kvality v překladatelství, je ale důležitým krokem na cestě ke zlepšení kvality. Profesionální překladatelské kanceláře v této normě nenajdou nic nového nebo překvapivého. Respektování normy by ale přesto mělo vést k lepšímu porozumění mezi zadavateli překladů a překladatelskými kancelářemi.

Tento samotný fakt je pro každého v tomto odvětví – i pro překladatelské kanceláře, které již pracují s procedurami managementu kvality – dostatečným důvodem brát tuto normu vážně.